Vstřikovač je řízen elektromagnetickou cívkou a spínání proudu elektromagnetické cívky řídí ECU. ECU zpracovává signál přivedený zpět ze snímače a posílá elektrický signál do vstřikovače. Elektrický signál určuje čas, kdy se vstřikovač otevře a vstříkne benzín. Tento časový interval se nazývá "šířka impulsu" vstřikovače. Když je cívka elektromagnetu vstřikovače nabuzena, vzniká magnetické pole. Působením magnetického pole plunžr překoná sílu pružiny a je nasát, čímž se tělo ventilu oddálí od sedla ventilu a z trysky je pod tlakem vystřikován benzín; když je cívka elektromagnetu bez napětí, magnetické pole zmizí. plunžr se působením síly pružiny pohybuje dolů a těleso ventilu tlačí na sedlo ventilu, aby utěsnilo otvor trysky, a benzín nemůže uniknout. Těleso ventilu je rozděleno do dvou typů podle své konstrukce: kulový ventil a jehlový ventil. Aby byla zajištěna přesnost vstřikování paliva, vyžaduje kulový nebo jehlový ventil a sedlo ventilu vysokou přesnost zpracování a zdvih tělesa ventilu je velmi malý, pouze asi 0,1 mm. Kvůli funkci regulátoru tlaku je před vstřikovačem vysokotlaký olejový okruh, za ním nízký tlak v sacím potrubí. Tlakový rozdíl tvoří podtlak, který zajišťuje, že palivo je vstřikováno do mlhy poblíž sacího ventilu.

Přestože má vícebodový elektronicky řízený systém vstřikování paliva vstřikovač pro každý válec, množství paliva vstřikovaného vstřikovačem je určeno šířkou impulzu, což znamená, že množství vstřikovaného paliva závisí na době otevření vstřikovače. Ale specifické pro různé formy vstřikování paliva, ne všechny jsou stejné. Existují obecné vícebodové systémy vstřikování paliva (MPI) a systémy sekvenčního vstřikování paliva (SFI).